To byl nápad Jiřího Šlitra, pokusit se o jazzovou operu. Chtěl se blejsknout coby skladatel a dlužno říct, blejskl se.
Ta naše Procházka se zalíbila tehdy mladému a začínajícímu režisérovi Miloši Formanovi a ten ji natočil jako televizní film. Běžela pak v televizi dvakrát za sebou a tehdy jsme si se Šlitrem řekli, že ji stáhnem z repertoáru, protože se na ni nejspíš přestane chodit. A tak Dobře placená procházka se pozdržela na jevišti Semaforu poměrně krátkou dobu – měla 63 repríz. Zato však se hrála v Belgii,v Jugoslávii, ve Finsku a film se promítal v dalších zemích. Taky v Brně na JAMU se jí studenti ujali. Akorát v Praze ji nikdo od těch dob neuvedl.
A tak, jestli se teď objevuje na repertoáru konzervatoře, sděluju vám, že z toho mám radost. A myslím, že Jiří Šlitr by se připojil. Jestliže se ujímá našeho dílka další generace, je to další důvod k radosti. A třetím důvodem je, že se dostalo do povolaných rukou dvou pánů, kteří prošli Semaforem – do rukou Jiřího D. Novotného a Tomáše Trapla.
Přeju vám všem upřímné zlomení vazu (v divadelním smyslu, arciže)!
JIŘÍ SUCHÝ